Piper PA-18 Super Cub / 2,05m
Ke Crashi došlo při startu jednoznačně vinou mé chybné pilotáže při rozjezdu.
Model Piperu startoval z nerovného travnatého povrchu, a po jednom z mnoha poskočení se náhle stočil o 90° doprava. To je vlastnost Pipera a dobře ji znám z předchozích let ,kdy jsem postupně létal se dvěma menšími modely tohoto typu letounu. Dlouho jsem ale s tímto modelem nelétal a tak jsem zapomněl, že je lepší při takové divoké otočce "v pravo v bok" raději stáhnout plyn, srovnat model a opakovat rozjezd. Místo toho jsem chybně přidal plyn a snažil se model kontrovat směrovkou a výškovkou. Výsledkem byla "hvězda" po vzoru gymnastů kdy model ihned po odlepení sklopil pravé křídlo, o jeho špičku se odrazil, pokračoval v odrazu od vrtulového kužele aby nakonec tvrdě dopadl na levé hlavní podvozkové kolo. Následkem toho se ohnula osa levého podvozkového kola, konec pravého křídla se rozlámal, obě poloviny křídla se rozlomily v místě svého uchycení k trupu, přední část úchytu vzpěry pravého křídla vytrhla matici pro její uchycení z křídla, táhlo na pravém křídle se vytrhlo ze závitu plastového úchytu na křidélku a rozlámala se kabina v přední části pod hlavním křídlem.
Rotace modelů letadel typu Piper při vzletu je zřejmě způsobována jeho kratším trupem a je k němu tím víc náchylnější čím víc je povrch letiště nerovnější nebo čím je model menší. Proto je třeba se mít při rozjezdu na pozoru a snažit se model rozjíždět plynulým přidáváním plynu s aktivním, ale opatrným korigováním směru rozjezdu směrovkou. Chybou pak naopak náhlé přidání plynu.Model se po získání určité rychlosti sám srovná, zvedne ostruhu a pokračuje bez problémů do fáze vzletu.